A.A.Vlasov
Popisovaný průběh se tak diametrálně liší, že by mohlo vzniknout přímo několik zcela rozdílných filmových dokumentů. Od toho, že se tak stalo na jeho cestě do Plzně k Američanům, či že šlo o jeho přímé vydání Američany sovětským vojákům, až po podrobný popis přímo vojenské operace 162.tankové brigády RA plk.I.Mašenka, kterou provedla na základě zachycené radiové depeše o pohybu generála v prostoru Plzně. Přičemž zatčení mělo být jen technickou záležitostí velitele střeleckého praporu zmíněné brigády M.Jakušova.
Skutečnost byla mnohem více prostá. Generál ROA ( Ruské osvobozenské armády) Andrej Andrejevič Vlasov byl zastaven 12.května na konci hráze Nového rybníka u Lnář. Pod hrází rybníka je les „bažantnice“ a po několika stech metrech začíná Hořejší rybník nad obcí Tchořovice. Nejde vůbec o směr na Plzeň (do níž je více než 60 km na opačnou světovou stranu...).
Silnice za hrází končí křižovatkou na zmíněné Tchořovice, Hradiště a obec Pole. Právě přes obec Pole směřovala kolona aut generála Vlasova (a několika jeho důstojníků...) doprovázená i americkým tankem a americkým transportérem na Horažďovice a Strakonice, kde v té době na letišti sídlila část velitelství generála Pattona.
Kolonu na mostě přes bezpečnostní přepad rybníka Nový zastavil osobní automobil a ruský důstojník v civilu (vojenská kontrarozvědka Smerš ?) nejprve žádal důstojníky ROA, aby se v jeho doprovodu vydali na sovětské velitelství.
Vlasov, který jel v zadní části kolony, zprvu o ničem nevěděl, ale posléze se zapojil do rozhovoru a připojil se s několika důstojníky k důstojníku RA.
Američané do ruského dialogu nezasahovali a nebránili ani generálovi v odchodu do sovětské zóny.
Podle všeho byl Andrej Andrejevič Vlasov již se zatčením smířen, kdyby chtěl klást odpor, neudělalo by mu to zřejmě žádné potíže, jednak při jednoznačné převaze, kterou na hrázi rybníka Nový jeho kolona měla, a jednak při vědomí skutečnosti, že k zastavení došlo v americkém pásmu. Další ruská vozidla stála až několik set metrů od křižovatky u Tchořovic.
Vlasov měl za sebou ale několik neúspěšných vyjednávání s Američany o svém přechodu k nim do zajetí a zřejmě i správně předpokládal, že by ho stejně následně jako váleční spojenci Sovětského svazu Stalinovi vydali. Správnost tohoto předpokladu potvrdila skutečnost, že se později u soudu Vojenského kolegia Nejvyššího soudu SSSR se všemi setkal a to i s těmi důstojníky, které již dříve poslal k Američanům vyjednat podmínky odzbrojení ROA a přechodu demarkační linie.
Týkalo se to například generála F.I.Truchina, vyjednavače s Američany kapitána G.A.Zvereva, nebo velitele 1.divize ROA generála Sergeje Kuzmiče Buňačenka – všichni byli na základě repatriace (podepsané 11.2.1945 v Jaltě) předáni Američany zpět do SSSR.
A všichni byli také po procesu, který trval pouhé tři dny od 30.července do 1.srpna 1946 následující den popraveni. Bylo to celkem 12 nejvyšších důstojníků – Vlasov, Malyškin, Žilenkov, Truchin, Zakutnyj, Blagoveščenskij, Meandrov, Malcev, Buňačenko, Zverev, Korbukov a Šatov.
Téměř dvoumetrový generál Vlasov nerezignoval zcela, hájil své jednání, před soudem zazněl i jeho výrok směrem k soudcům, který se po 6-ti desítkách let ukazuje jako pravdivý – „Ať je vaše rozhodnutí jakékoliv, Vás nebude znát nikdo - já vstoupím do dějin !“
Přesto je skutečností, že ve své vojenské kariéře bojoval nejprve proti Němcům, pak s Němci a v posledních dnech války znovu proti Němcům.
V historii válek čin velmi neobvyklý, který by měl být spíše než bezduše oslavován, či odsuzován, nejprve zřejmě řádně poznán, pochopen a vysvětlován... !
